Podnikavý duch

Dědovi Františkovi nechyběl podnikavý duch. Zatímco k jeho otci Josefovi, který v Trojanovicích otevřel mlýn v roce 1861, přicházeli zákazníci s plátěnými pytlíčky pohanky, k Františkovi vozili celé fůry tažené koňmi nebo kravami. 
Mlynářským zařízením otce Josefa bylo žerno, dva mlýnské kameny, s nimiž ručně točil a odděloval tak slupky od pohankového zrna. František, který po něm v roce 1911 živnost převzal, byl doslova studnicí plnou nápadů, jak něco ve mlýně vylepšit nebo zmodernizovat. Nikdy toho moc nenamluvil. Některé dny ho v hospodářství celý den nebylo vidět, jenom se odněkud ze stodoly ozývalo bouchání, řezání, hoblování nebo vrzání. Pak se náhle otevřela vrata a v nich stál celý bílý od pilin děda František vedle zbrusu nového čisticího stolu. Jako vyučený kolář v Šustalově kopřivnické kočárkárně si uměl se vším poradit. Zhotovil ve mlýnici dřevěnou podlahu, sestrojil fukar i jednoduchý třidicí stroj přezdívaný trier.
Mlýn už děda František nepoháněl ručně, ale s pomocí litinového žentouru, který koupil od tehdejšího výrobce Strojíren Blansko. Zapřahován do něj byl dobytek nebo koně. Zvířata pomalu chodila kolem dokola po udusané zemi, kola převodového zařízení se se skřípěním otáčela a ve mlýně se vršily pytle s moukou a oloupanou pohankou pro celou vesnici i okolí.
Největší změnu v mlynářském životě dědy Františka způsobilo zavedení elektrického proudu.
Jednoho dne do dvora trojanovického hospodářství vklopýtali dva statní koně, kteří táhli vůz s nákladem přikrytým plachtou. Srst se jim leskla potem a námahou odfrkovali. Rachot kol po kamenné dlažbě vyvolal u lidí ve mlýně zvědavost a začali se trousit na dvůr, jako by očekávali velkou událost. Děda František si ale dával načas. Pomalu obcházel koně, kontroloval podkovy a poplácával je po hřbetě. Vychutnával si chvíli napětí. Až jeho žena Marie to nevydržela a opatrně se ho zeptala: "Cos to přivezl, Františku?" A on s potutelným úsměvem stáhl z vozu plachtu a řekl: "Elektromotor."