Četynovo přání

Často nás doma ve mlýně navštěvoval spisovatel Bohumír Četyna. Jezdíval do Trojanovic na chalupu, kde v klidu psával na psacím stroji. Na chalupě si sám vařil jednoduchá jídla z pohanky.
Na první pohled vypadal starší. Lesklou holou lebku zdobilo v úrovni uší kolo stříbrných vlasů. Z pod malých obrouček drátěných brýlí mžouraly mladistvé oči, které i přes silnější skla působily vesele a štastně. Dokázal poutavě vyprávět. Mnohokrát jsme jej v létě poslouchali na dvorku u stolu nebo pod stromy. Líčil nám, jak z historických zápisů v archívech v Brně, Opavě, Vídni nebo Varšavě, kde čerpal náměty ke svým knihám o Valašsku, vyčetl, že pohanku lidé na severní Moravě pěstovali už v 15. století. Popisoval valašské recepty tak věrohodně, až se nám sbíhaly sliny.
Bohumír Četyna si zvlášť oblíbil maminčiny pohankové rohlíky plněné jablky a ořechy, nebo i klíčkovou pohankovou krupicí. Zapíjel je bylinným čajem oslazeným pohankovým medem. "To bych mohl jíst každý den, Andělko," říkával.
Protože maminka, která pracovala jako učitelka, mívala málo času, vymýšlela pro své čtyři děti jednoduchá a rychlá jídla. Většinou bezmasá z pohanky nebo pohankové krupice či mouky. Tvarohové knedlíky s pohankovou krupicí a s ovocem měly u nás doma vždy přednost. Chválilo je mnoho lidí, kteří jedli u našeho stolu. Vzpomínám si, jak se spisovatel Bohumír Četyna jednou zamyslel a povídá mé mamince: "Andělko, ty musíš napsat kuchařku." Léta plynula a jeho přání zůstávalo nenaplněno. Teprve když jsem jako čtvrtý mlynář rodu Šmajstrlů převzal pohankový mlýn, rozhodl jsem se všechny rodinné recepty shromáždit a dát jim podobu knihy.